Norsko - červen 2009

• 1. den - Lindesnes (20. 6.)
• 2. den - Kjerag (21. 6.)
• 3. den - Prekestolen (22. 6.)
• 4. den - Laatefossen (23. 6.)
• 5. den - Hardangervidda (24. 6.)
• 6. den - Bergen (25. 6.)
• 7. den - Sognefjord (26. 6.)
• 8. den - Briksdalsbreen (27. 6.)
• 9. den - Geirangerfjord (28. 6.)
• 10. den - Trollveggen (29. 6.)
• 11. den - Rondane (30. 6.)
• 12. den - Storronden (1. 7.)
• 13. den - Juvasshytta (2. 7.)
• 14. den - Veslefjell (3. 7.)
• 15. den - Andersnatten (4. 7.)

---

1. den (20. 6.) - Lindesnes

Po náročné cestě z Brna do dánského Hirtshals (1350km) jsme v 11 hodin dopoledne vypluli trajektem směr Norsko. Byl to moderní rychlý trajekt, takže už po čtyřech hodinách plavby jsme byli v Kristiansandu.

Odtud jsme pokračovali na do Mandalu – na nejjižnější písečnou pláž Norska. Příjezd jsme tak trochu náhodou trefili hned na první pokus. Bylo krásně teplo, tak jsme se prošli po pláži a pokračovali dál, na nejjižnější bod Norska – maják Lindesnes. Tam jsme se porozhlédli, ulovili první norskou kešku, a pokračovali hledat nocleh.

Stan jsme nakonec postavili u chaty, ve které zrovnanikdo nebyl. Jediný problém byly malé mušky, které nám dokonce prolezly síťkami, které jsme si pořídili na hlavu.

---

2. den (21. 6.) - Kjerag

Ráno jsme pokračovali směrem k Lysefjordu. Auto jsme nechali na parkovišti nad vesnicí Lysebotn a vyrazili na Kjerag.

Cesta začala prudším výstupem, potom pokračovala po náhorní plošině, přes sněhová pole. Po pár hodinách jsme došli na Kjerag – kámen zaklíněný mezi dvě skály, 1000m nad Lyseflordem. Výhled byl úchvatný.

Začaly nás trochu strašit mraky, tak jsme spěchali zpět k autu. Bouřka nás chytla jen na posledních pár minut, ale byla to pořádná průtrž. Na parkovišti dokonce byly sprchy, tak jsme si dali (studenou) sprchu a jeli dál. Zbývalo už jen objet celý fjord Lysefjorden a v Lauvviku přejet trajektem na druhou stranu.

---

3. den (22. 6.) - Prekestolen

Po ránu jsme auto odstavili u Prekestolhytty a vydali se na slavný Prekestolen. Stejně tak jako spousta dalších turistů. Bylo krásné slunečné počasí a cesta naštěstí ubíhala rychle.

Výhled z útesu byl úchvatný, ne nadarmo je Kazatelna jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí Norska. Poté, co jsme se nabažili výhledů z útesu, vylezli jsme ještě na blízký vrchol, na kterém jsme našli kešku.

Pak už nás čekala jen cesta zpět a zdlouhavý přesun směrem k Hardangerfjordu.

---

4. den (23. 6.) - Laatefossen

První větší atrakcí tohoto dne byl vodopád Laatefossen, u kterého jsme odlovili další norskou kešku.

Pak jsme obdivovali Hardangerfjord, s malou zastávkou v Kinsarviku.

Pokračovali jsme spirálovitým tunelem ve skále nad vodopád Vøringsfossen, jeden z nejznámějších norských vodopádů. Chvíli jsme hledali správnou cestu k vyhlídce, ale nakonec jsme ji našli.

---

5. den (24. 6.) - Hardangervidda

Po ránu jsme navštivili muzeum Naturcenter v Eidfjordu. Z celé expozice nás nejvíc zaujal krátký film, který nám promítli v místním kinosále. Panoramatický film byl promítán pěti projektory na pět obrovských pláten. Záběry snímané kamerami pod helikoptérou nám braly dech. Člověk si připadal, jako by letěl nad okolní krajinou.

V další části dne jsme vyjeli klikatou silničkou na parkoviště nad vesnicí Ullensvang, na okraj náhorní plošiny Hardangervidda. Odtud jsme si udělali výlet po náhorní plošině k chatě Viveli a oklikou zpět.

Následoval trajekt přes Hardangerfjord a přesun k městečku Voss.

---

6. den (25. 6.) - Bergen

Ráno jsme vyrazili do Bergenu. Prošli jsme nábřeží, Bruggy a park. Pak jsme si ještě vyjeli lanovkou na vrchol Floyen. Celkový dojem Bergenu nás trochu zklamal, čekali jsme od něj víc.

Přenocovali jsme u městečka Voss v kempu Tvinde, který je přímo u krásného vodopádu.

---

7. den (26. 6.) - Sognefjord

Další den jsme se přesunuli směrem k Sognefjordu. Udělali jsme krátké zastávky v Gudvangenu a Flåmu, kde jsme si prohlédli místní nádraží. Následoval výlet k vodopádu Brekkefossen. Tam jsme si dali oběd a vrátili jsme se k autu. 

A protože vláček z Flåmu do Myrdalu je proslavený cestou vinoucí se malebným údolím, vydali jsme se autem podél trati. Výhledy na fjord a cesta lemovaná vodopády a pěnící řekou byla opravdu krásná, ale po čase cesta přešla v polňačku, tak jsme to otočili. Dalším místem byla vyhlídka nad Aurlandem.

Pak jsme z vyhlídky sjeli zpět dolů a pod masivem projeli nejdelším silničním tunelem na světě, Laerdal tunelem, 24,5km dlouhým.

Poslední dnešní atrakcí byl ledovcový splaz Bøyabreen ledovce Jostedalsbreen. Dostali jsme se k němu trajektem přes Sognefjord a také po zaplacení tučného mýta za průjezd tunely.

---

8. den (27. 6.) - Briksdalsbreen

Na programu byl další splaz ledovce Jostedalsbreen, Briksdalsbreen. Od parkoviště to bylo k ledovci asi čtyřicet minut cesty. Ze splazu už toho moc nezbývá, snad ještě chvíli přežije.

Odpoledne jsme jěště chtěli vystoupat na horu jménem Skåla, ale kvůli nedostatku času jsme došli jen do půl cesty.

---

9. den (28. 6.) - Geirangerfjord

Ráno jsme se přesunuli na horu Dalsnibba nad Geirangerem, na kterou se dá dojet autem. Z vrcholu byl parádní výhled na fjord a kopce okolo. Nahoře bylo ještě spousta sněhu, kešku pod sněhem jsme přesto našli.

Pak jsme sjeli do Geirangeru a vyjeli na vyhlídku na druhé straně fjordu. Nahoře jsme nechali auto a pokusili jsme se vylézt na horu Geitfonnegga. Vrchol byl přímo nad námi, ale v kamenných polích pod sněhěm jsme ztráceli značku, takže na vrchol jsme nakonec nedolezli. Ale nevadilo, výhledy byly i tak parádní.

Večer už jen posledním trajektem přes Storfjord a najít nocleh před Trolími stěnami.

---

10. den (29. 6.) - Trollveggen

Výlet na Trolí stěny jame zahájili těsně po výpravě českého autobusu (CK Periskop). Českou výpravu jsme brzy předběhli, nás zase předběhl jeden člověk (nějaký seveřan, který skoro utíkal). Jinak už nahoru nikdo nešel. Šli jsme po sněhu a po kamenných polích. Nahoře nás vítali dva chlapi hlasitým AHÓÓJ a nabízeli nám ve sněhu chladící se pivo a limo. Byli to řidiči české výpravy. Nahoře byl taky onen člověk kterého někteří tipovali na ženu, a on o sobě pověděl, že je Švéd žijící v Norsku. Výhled ze skalního převisu byl vskutku impozantní. Kromě české výpravy, která po kouscích přicházela k nám a Švéda, už nahoře nikdo nebyl – prostě paráda. Ve sněhu však byly stopy po lyžích, které byly zapíchnuté těsně před cílem. Malá záhada. Kdo na nich asi přijel? Možná, že skočil dolů?

Po návratu jsme pokračovali v cestě, která vedla serpentinami přímo kolem hučícího vodopádu. Pak jsme si prohlídli Trolí stěny zespod a splnili podmínky Earth Cache – foto s ukazatelem teploty: 31 stupňů Celsia.

---

11. den (30. 6.) - Rondane

První výlet v Rondane, kde jsme pěkně trefili ukazatel na náš cíl – Peer Gyng Hytta. Po chvíli jsme jej ale důsledkem ledabylého značení ztratili. Naštěstí jsme se nanavigovali správným směrem přes zelenou pláň. Po dost dlouhé procházce jsme k chatě došli. Bylo tam jezírko a řeka, která pěnila mezi skalisky. Po obídku jsme se rozhodli zkusit výstup  na jeden z vrcholů, ale v půli výstupu nás přeháňky a blížící se bouřka a silný vítr donutily jít zpět. Cestou jsme šli zase po pláni okolo jezírek, které nás sváděly ke koupání. Ale zatáhlo se a byla tam oproti předhozímu jezírku ledová voda.

Pak jsme v Ottě našli 3 kešky společně s kačery z kanady. Hledání spaní bylo zdlouhavé a začalo pršet, ale objevili jsme kempující Švédy, kteří nás nechali postavit stan hned vedle. Okolo se potulovala černá kočka, která nám v noci svým mňoukáním rušila spaní.

---

12. den (1. 7.) - Storronden

Vstali jsme brzy na túru Storronden. Nejdřív nás čekalo 5 km po cestě – k zahájení výstupu. Hned na začátku jsme na zemi našli bankovku – a byly to hned dvě stovky NOK! Výstup byl náročný, ale počasí skvělé – slunečno, téměř bezvětří. 2:45 byl náš čas nahoru po kamenných polích. Výhled z vrcholu byl jako vždy parádní. 

Pak už jen 2 hodiny dolů k chatě a ještě únavná hodina pěšky k autu.

---

13. den (2. 7.) - Juvasshytta

Dnes se nám zase nechtělo vstávat, ale slunce nám svítílo na stan a bylo děsné vedro. Vydali jsme se na kratší výlet na ledovec. Autem jsme vyjeli po vlnité silnici do výšky 1850 m n.m k Juvvashytta. Byla tam trochu zima, ale sluníčko svítilo naplno. Na slezdovce si lyžaři užívali lyžování a skokanských atrakcí.

Došli jsme k ledovci, shodili trika a chvíli se slunili. Dokud nevál vítr od ledovce. Sledovali jsme řetězec výletníků s cílem zdolat Galdhoppingen. Zpátky jsme to vzali přímo přes sníh a náš výlet trval nakonec 4 hodiny. Po cestě dolů bylo čím dál větší vedro, tak jsme se začali těšit na nějaké vykoupání.

Po cestě jsme se zastavili v Lomu a chtěli ulovit kešku u dřevěného kostelíku, ale davy mudlů z několika autobusů nám nedali šanci. Tak jsme si na osvěžení dali aspoň nanuk – byl výborný. Dál jsme hledali místo na vykoupání v široké řece podél silnice a náhodou jsme vybrali odbočku, která vedla na luxusní písečnou pláž. Tam jsme se vykoupali a příjemně váleli na sluníčku v krásně prohřátém písku.

---

14. den (3. 7.) - Veslefjell

Vstali jsme brzy a vyjeli směr Gjendesheim výchozí bod u krásně modrého jezera. Chtěli jsme dojít k místu zvanému Bessegen, kde jsou vidět dvě jezera – jedno je o 400 metrů výše než druhé. Opět svítilo slunce a bylo vedro. Při výstupu jsme si užívali spektakulárních výhledů na azurové jezero vlevo, a prudké skály s tmavě modrým jezerem vpravo. Taky jsme po dvou dnech konečně ulovili další keš.

Na parkovišti jsme se nevšimli lístečku s upomínkou na parkovné, tak uvidíme, co se bude dít. Bylo stále děsně vedro, tak jsme zase hledali místo na vykoupání. Našli jsme parádní jezero s čistou vodou, písečnou pláží a pěknou travičkou ve stínu borovic.

---

15. den (4. 7.) - Andersnatten

Po snádani nás čekal poslední kratší výlet na Andersnatten. Bylo zase vedro. Na místo zahájení výletu jsme přijeli kolem poledne, tak jsme si na kameni ve stínu připravili oběd. Kolem poletoval vrtulník a nás ani nenapadlo tomu věnovat pozornost. Potom nás vyděsil nálet na jezírko, kdy jsme nejdřív nadšeně sledovali, zda nabere vodu nebo co bude dělat, když najednou z vaku vypustil mračno bílého prášku do jezera. A proletěl nám nad hlavou. Letěl ještě jednou, tak jsme zkoušeli vyfotit případný třetí průlet, ale nic se nekonalo. Vyrazili jsme na skály a nahoře si užili výhledy do krajiny.

Po návratu jsme ještě jeli asi 3 hodiny směr přístav Larvik. Kvůli špatnému značení jsme projeli ještě kousek dálnice s mýtem a pak na boční silnici našli místo na spaní. Byla tam spousta komárů, kteří nám v noci pořád bzučeli kolem stanu. A bylo děsné vedro.

Ráno jsme se nalodili na loď, kolem poledne jsme byli v Dánsku a o půl třetí ráno dalšího dne v Brně..