Dolomity - září 2011

• 1. den - Rif. Berti (28. 9.)
• 2. den - Rif. Carducci (29. 9.)
• 3. den - Strada degli Alpini (30. 9.)
• 4. den - Piccolo Lagazuoi (1. 10.)
• 5. den - Via degli Alpini (2. 10.)

---

1. den (28. 9.) - Rif. Berti

Ze stanu nás vyhnalo velmi chladné ráno (3 °C). Zajeli jsme do Toblachu, kde jsme vyzvedli seznam otevřených chat. Ke konci září totiž už mají některé chaty zavřeno, takže jsme se chtěli vyvarovat nemilého překvapení.

Z Toblachu jsme autem vyrazili směr chata Lunelli. Z důvodů pozdního příjezdu do Toblachu předchozí den (přijeli jsme po půlnoci) jsme od parkoviště u chaty Lunelli vyrazili až v 10 hodin.

Cesta k chatě Berti byla příjemná, ale s těžkými batohy nám to moc nešlo. Chtěli jsme totiž poprvé přespat v horské chatě, ale nějak jsme neodhadli, co je potřeba vzít s sebou, a co se dá koupit na chatě. Takže naše batohy byly daleko těžší než na jaké jsme normálně zvyklí. K chatě Berti jsme došli v 11:30. Pokračovali jsme dále k ferátě Roghel. U nástupu na ferátu ve výšce 2350m jsme byli až kolem 13h. Opět jsme konzultovali s průvodcem, podle současného tempa jsme odhadovali, že na chatu Carducci bychom došli až tak v sedm večer (už by byla skoro tma). Rozhodli jsme se, že se vrátíme zpět dolů k autu a další den zkusíme přístup lehčí trasou.

Zajeli jsme si ještě do Toblachu na zmrzlinu a pak přespat na námi oblíbené místo u hřbitova.

---

2. den (29. 9.) - Rif. Carducci

Budík na 7 opět nezabral, vstali jsme nakonec až v 8. Vyrazili jsme do vedlejšího údolí k Fischleinbodenhütte. Tam jsme zaparkovali auto a v 10 hodin vyrazili na cestu směr chata Carducci

Cesta vedla dlouho po rovině, pak pokračovala pohodovým stoupáním. Počasí opět nezklamalo, celý den bylo krásně jasno. Kolem 14. hodiny jsme došli k chatě Comici a dali si na sluníčku oběd. Pak jsme pokračovali posledních 200 výškových metrů na chatu Carducci. Tam jsme dorazili asi ve 4. 

V chatě byli dva strážci – „Luigi a Luigi“, nabídli nám pantofle a neuměli skoro vůbec anglicky. Čekali jsme na kolegu Zbyňu a spol., kteří šli jinou cestou, až do západu Slunce. Mezitím jsme si venku uvařili večeri – byli jsme za socky, protože večer všichni ostatní večeřeli v restauraci a my si dali jen pivo. Zbyňa a spol. došli až po 19. hodině, skoro po tmě. Celý večer nám v chatě hrála italsko-tyrolská dechovka. Dvě deky na spaní byly trochu tenké, ale postupně jsme pokoj vyhřáli – v jedné místnosti se tu na dvojposchoďovkách vyspí asi 12 lidí. Špunty do uší jsou nutnost! Naštestí jsme je měli..

---

3. den (30. 9.) - Strada degli Alpini

Vyspali jsme se celkem dobře. Vstávali jsme v 7 a než jsme se nasnídali bylo 8:20. Spaní na chtě bylo za 11€/osoba (díky alpinverein slevě 50%), pivo 4.5€.

Hned po snídani jsme pokračovali v naší dvoudenní trase. Vylezli jsme nahoru do sedla a pak směr Via Degli Alpini. Byla to pěkná, jednoduchá feráta, skoro bez jištění. Dvojitá galerie je hodně fotogenická. Na konci feráty u rozcestníku jsme hledali kešku asi 20 minut, ale nakonec jsme ji nenašli. Následující sestup byl, jak už to tak bývá, horší než výstup, zprvu prudké suťovisko, pak dlouho po rovině. Slunko pražilo, byli jsme už celkem unavení, k autu jsme dorazili asi ve 4. Parking stál naštěstí jen 5€. Po zmrzlině a návštěve infocentra v Toblachu, kde nám tentokrát nic užitečného nesdělili, jsme vyrazili do kempu Olympia u Cortiny d'Ampezzo. Naštěstí byl ještě otevřený, zavíral až 2.10. Zbyňova parta tam potom dorazila taky.

---

4. den (1. 10.) - Piccolo Lagazuoi

Na tento den jsme naplánovali méně náročný výlet, takže ráno nebylo třeba nikam spěchat. Z kempu jsme proto vyjeli až v 8:30.

Zaparkovali jsme na Passo Falzarego a odtud jsme vyrazili nahoru po Kaiserjägersteig. Šlo to pomalu, i s lehčími batohy. Míjeli jsme zákopy a střílny z 1. světové války, šli jsme po visutém mostě. Zhora byl úžasný výhled. Dá se tu i přespat v chatě, ta ovšem není v majetku Alpského spolku, takže nocleh stojí 24€.

Dolů jsme se vydali italskou štolou, která byla vybudována během 1. sv. války k dobytí rakouského postavení na vrcholu Piccolo Lagazuoi. Štola vedla prudce dolů, byla tam zima a tma. Po cestě nás poučovaly zajímavé infocedule. Ve štole jsme dokonce našli i keš.

Byli jsme unaveni, ale naštěstí jsme byli rychle u auta, pak hurá zpět do kempu. Zbyňova skupina přijela brzo po nás a podle očekávání na Tofanu di Rozes nedolezli.

---

5. den (2. 10.) - Via degli Alpini

Podařilo se nám vstát brzy, už před sedmou. Po odjezdu z kempu jsme zamířili opět na Passo Falzarego, odkud jsme v už v 8:50 vyráželi na ferátu.

Po půl hodině v pohodovém terénu jsme byli u nástupu. Feráta byla pěkně obtížná, dobře se lezlo. Podle „průvodce“ měla trvat hodinu. Po hodině a půl jsme došli na konec a sestoupili podle průvodce těžkým žlebem. Doma jsme zjistili, že to byla pouze úniková cesta a na vrchol jsme vlastně nedošli, tak třeba příště.

Před 12. hodinou jsme vyráželi směr Brno, po sprše u cesty jsme byli ve 12:30 v Toblachu. Pak už hurá domů, menší zácpa ve Vídni a před devátou doma, 7 hodin čisté jízdy z Toblachu.