Rakousko - srpen 2012

• 1. den - Gosausee (11. 8.)
• 2. den - Loser (12. 8.)
• 3. den - Schmiedsteig (13. 8.)
• 4. den - Ranalt - Nürnberger Hütte (14. 8.)
• 5. den - Nürnberger Hütte - Dresdner Hütte (15. 8.)
• 6. den - Top of Tyrol (16. 8.)
• 7. den - Stuibenfall + Lehner Wasserfall (17. 8.)
• 8. den - Vent - Vernagthütte (18. 8.)
• 9. den - Vernagthütte - Vent (19. 8.)
• 10. den - Reinhard Schiestl Klettersteig (20. 8.)
• 11. den - Attersee (21. 8.)

---

1. den (11. 8.) - Gosausee

Z Brna jsme vyjeli kolem deváté. Venku už pršelo a byla pěkná zima. Déšť nás pak neopustil skoro půlku cesty. Do Gosau jsme přijeli o půl třetí a jelikož bylo pořád škaredě, tak jsme vyrazili na okruh kolem Gosausee. Oba jsme testovali nové Scarpy. Na procházce kolem jezera jsme našli dvě kešky, takže dnes stoprocentní úspěšnost.

Následovalo hledání kempu – jeden plný, druhý zavřený, třetí který byl na mapě je neexistující, čtvrtý konečně vyšel. Příjemný, malý kemp vedle penzionu, noc za 17€ (odkaz).

---

2. den (12. 8.) - Loser

Ráno jsme líně vstali v 8 a vyjeli autem na parkoviště pod Loserhütte. Naše odhady na cenu mýta byly značně podceněné, výjezd stal 15€.

Z parkoviště (10:00) jsme se vydali pod stěnu. Šli jsme kolem obřích bariér proti lavinám. Počasí bylo příjemné, chladno a jasno. Po necelé hodině (10:50) jsme byli pod stěnou. Chvíli nás brzdil týpek, který krátce po začátku feráty zjistil, že na to nemá a tak se vracel dolů. Feráta byla obtížná, spousta kolmých či lehce převislých úseků, ruce dostaly pěkně zabrat. Do cíle jsme dorazili (13:00) vysílení, ale bez větších problémů. Delší úseky obtížnosti D je radno nepodceňovat.

Nahoře byly davy, jelikož tam byl snadný výstup normální cestou a zároveň parádní panoramatický výhled na masiv Dachsteinu i na jezera všude kolem. Sestup byl bezproblémový a celkem rychlý. Pak jsme sjeli do Bad Aussee a snažili se zjistit předpověď počasí, ale neúspěšně. Dali jsme si zaslouženou zmrzlinu a pokračovali ke Grundlesee. Parkování všude placené, tak jsme hledali kousek dál za městem. Už jsme stáli u parkovacího automatu, když najednou přišli odjíždějící rakušané a věnovali nám platný lístek. To je letos už podruhé. Voda byla ledová.

Večer bylo jasno, takže pozorování perseidů se podařilo.

---

3. den (13. 8.) - Schmiedsteig

Ráno jsme vyrazili do Gosau zdolat ferátu Schmiedsteig. Od parkoviště u Gasthof Gosauschmied je to jen kousek kolem jezera k nástupu na ferátu (10:00). Byli jsme na ni sami. V první půlce bylo hodně stupů, jelikož vedla po kolmé stěně. Druhá půlka byla lehčí, ale víc se lezlo po skále.

Odlovili jsme keš, o které jsme ani nevěděli, prostě jsme ji uviděli – terén 5. Cesta dolů vedla zarostlou džunglí, všude spousta malin. Ještě jsme se zastavili u vývěru, ze skály tam vytékal velký potok, který pochází z o tisíc metrů výše položeného ledovce.

V autě jsme se rozhodli, že přejedeme do Stubaiských Alp, které byly v původném plánu, tak jsme jeli. Bylo pořád velké horko, navíc jsme po cestě na jednom parkovišti objevili aktuální předpověď počasí, a vypadalo to špatně, takže nálada klesla. Na místě v Neustiftu byl překvapivě volný kemp, a zároveň docela levný (Camping Stubai – 18.6€).

Večer jsme se sbalili na vícedenní túru v dalších dnech.

---

4. den (14. 8.) - Ranalt - Nürnberger Hütte

Ráno jsme autem vyjeli skoro na konec údolí, na menší parkoviště v Ranaltu. Odtud jsme začali stoupat (9:25) vedlejším údolím k Nürnberger hütte (odkaz). Pohodlnou cestou jsme došli k salaši (10:50), a pak pokračovali prudší stezkou k chatě. Po cestě jsme si chtěli dát oběd, který nám překazilo stádo místních mlsných koz. Byly otravné, tak jsme museli použít hůlky a odehnat je.

Na chatu jsme dorazili ve 14:00. Na našem pokoji bylo 15 postelí. Jelikož jsme tam byli první, mohli jsme si vybrat ty nejlepší postele. Pak jsme si dali sprchu – dokonce tekla teplá voda. Zásadní zrada – na rakouských chatách nejsou (na rozdíl od některých italských chat) erární papuče.

Večer byl trochu problém s místem k jídlu vevnitř, chata byla narvaná k prasknutí. Nakonec nás usadili do privátní místnosti místního klubu. Večeře byla moc dobrá, a bylo toho hodně.

---

5. den (15. 8.) - Nürnberger Hütte - Dresdner Hütte

Vstali jsme v půl sedmé i bez budíku. Celý pokoj ještě spal, ale chata už žila, tak jsme šli na snídani. Müssli s jogurtem bylo lepší než s mlékem.

Z chaty jsme vyrazili krátce po 7:30. Šlo se nám dobře, bylo ještě chladno – 10 stupňů, ale slunečno. V prvním sedle s křížem jsme byli už v 8:45. Našli jsme tam keš a kochali se výhledy na parádní ledovec. Pokračovali jsme sestupem k jezeru, kde jsme našli další kešku (10:10) a pak dál k Sulzenau hütte. Tam jsme byli v 11:15, tak jsme zrušili rezervaci a udělali další v Dresdner hütte.

Dál cesta vedla proti proudu ledovcového potoka se spoustou vodopádů. Došli jsme k jezeru (13:10), ve kterém končil ledovec. Bylo opravdu ledové, teplotu jsme zkusili na vlastní kůži. Ledovec byl impozantní, ale podle značek na kamenech velmi rychle ustupuje. Přes morénu jsme vystoupali do posledního sedla (14:15) a potom už jen sestup k Dresdner hütte (15:50) (odkaz).

Pokoje tam mají luxusní, náš byl jen pro šest a je tam dokonce stůl i umyvadlo. Chata naštěstí nebyla tak přeplněná, takže večeři jsme dostali okamžitě a pak jsme se ještě mohli na terase válet v lehátku. Večer ale už venku byla pěkná zima.

---

6. den (16. 8.) - Top of Tyrol

Ráno po dobré snídani jsme vyjeli lanovkou od chaty na horní stanici do 3200m – Top of Tyrol. Kolem už byly nějaké mraky, takže rozhled nebyl ideální. Navíc další mraky se přibližovaly, a vypadalo to, že počasí se nezlepší. Za hodinu jsme byli v mlze.

Pohled na skoro roztátý ledovec pod námi byl bezútěšný. Našli jsme dvě kešky ve velice rafinovaných krabičkách. Počasí bylo pořád hnusné, takže místo výšlapu na blízký vrchol jsme sjeli dolů aniž bychom tušili, že odpoledne už zase bude svítit slunce.

Rozhodli jsme se přejet do Ötztalu, velkého vedlejšího údolí, kde jsme našli pěkný kemp (odkaz). Paní majitelka nás informovala o všech možných aktivitách. Zajímavostí v tomto kempu je, že místa jsou přesně rozdělená a platí se podle velikosti (na desetiny Eura). Před večeří jsme se chtěli jít podívat k vodopádu, ale nedošli jsme k němu, protože je dál než jsme si mysleli. Po večeři jsme šli prozkoumat Umhausen, našli jsme předpověď a hlásí slunečno.

---

7. den (17. 8.) - Stuibenfall + Lehner Wasserfall

Po snídani jsme vyrazili přimo z kempu na ferátu u vodopádů Stuibenfall. Když jsme tam došli, už tam v řadě stála spousta lidí. Na začátku byl lanový most a první půlka feráty byla hodně začátečnická. Jak jsme stoupali blíž k vodopádu, nabírala cesta spád, byla více exponovaná a tak přibýval adrenalin. Na konci nás čekal visutý most přímo nad hučícím vodopádem vysokým přes 150 metrů. Po cestě dolů kolem vodopádu jsme fotili z vyhlídek, na jedné z nich to bylo i se sprchou.

V 13 hodin jsme došli zpět do kempu, dali si oběd a pokračovali na další ferátu u dalšího vodopádu. Feráta byla vzdušnější a sportovnější – C, akorát pro nás. Příjemně unavení jsme dorazili do zpět kempu. Dali jsme ledovou sprchu, zmrzku, nákup a po večeři se sbalili na další třídenní přechod.

---

8. den (18. 8.) - Vent - Vernagthütte

Vstali jsme ráno po sedmé, sbalili mokrý stan a vyrazili do vesničky Vent, která je úplně na konci údolí. Tam jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili. Nejdřív kousek lanovkou (9:40) a pak už po svých, na nejbližší třítisícovku Wilder Mannle. Po dvou hodinách (11:40) jsme stáli na vrcholu. Byl odtam naprosto úžasný výhled na okolní vrcholy a ledovce.

Slunce pražilo po celý den. Z vrcholu jsme pokračovali pod ledovcem od Wildspitze k Breslauer Hütte. Do cíle zbývaly ještě tři hodiny, tak jsme se moc nezdržovali. Cesta na Vernagt Hütte byla celkem zdlouhavá, ale zvládli jsme to a v 16:50 jsme byli na chatě.

Chata (odkaz) je taková obyčejná, na pokoji je 10 postelí. Proběhla změna plánu, zítra vylezeme další třítisícovku a pak půjdeme rovnou zpět do Ventu.

---

9. den (19. 8.) - Vernagthütte - Vent

Vzbudili jsme se kolem sedmé – všichni z pokoje už byli pryč. Snídaně byla jen formou bufetu za 11€, tak jsme se na to vykašlali a nasnídali se z vlastních zásob na prosluněné terase.

V 8:40 jsme vyšli směr Guslar Spitze – třítisícovka vedle chaty. Cesta nahoru šla pomalu ale jistě a za dvě hodiny (10:40) jsme byli nahoře. Výhledy byly naprosto spektakulární, ledovce kam se jen podíváš. Po obědě jsme se dali na sestup. U Hochjoch Hospiz jsme byli o půl druhé. Pak už zbývalo jenom sejít kolem rozbouřené řeky údolím k autu. To se ukázalo jako nelehký úkol. Slunce pražilo a cesta byla dlouhá, úmorná a nohy v botách otlačené. Kolem peřejí a vodopádů jsme nakonec došli k autu o půl páté.

Zamířili jsme do starého známého kempu v Umhausenu.

---

10. den (20. 8.) - Reinhard Schiestl Klettersteig

Ráno jsme vstali, usušili a sbalili všechny věci a vyrazili na ferátu Reinhard Schiestl. Podle cedule obtížnost povětšinou D, tak jsme trochu váhali, ale nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme. Feráta byla hodně vzdušná a exponovaná, vedla po kolmé skále, ale všude byla spousta stupů a chytů, takže se lezlo dobře.

Nahoře jsme vylezli na pražící slunce a nenašli kesku. Cesta dolů byla zdlouhavá a vedla 15 minut po silnici. V 13 hodin jsme vyráželi z parkoviště. Po rychlém obědě jsme pokračovali k Achensee, kde jsme se tři hodiny váleli a koupali. Voda byla svěže studená a krásně modrá.

Pak jsme hledali pumpu a kemp. Ten jsme nakonec našli u Kramsachu u rybníků. Za první chtěli 31€, v druhém nám bez dokladu dali cenu 25€. Vedro bylo strašné, slunce pařilo a vzduch se ani nehnul, tak jsme ještě skočili do toho žabince, za který by se mělo platit vstupné.

---

11. den (21. 8.) - Attersee

Cestu domů jsme si zpříjemnili odpočinkem u Attersee. Pěkné místo jsme našli v městečku  Seewalchen am Attersee, které leží přímo u dálnice.

Voda byla v parném létě velice příjemná..

Pak už jen do auta a hurá domů.