Rakousko - srpen 2013

• 1. den - Johnsbach (14. 8.)
• 2. den - Silberklamm (15. 8.)
• 3. den - Schladminger Hohenweg 1. část (16. 8.)
• 4. den - Schladminger Hohenweg 2. část (17. 8.)

---

1. den (14. 8.) - Johnsbach

Kolem osmé ráno jsme vyjeli směr Rakousko. Chtěli jsme dát ferátu Salza u Hochkaru, ale nemohli jsme ji vůbec najít. Po chvíli bloudění jsme našli místo, odkud se na ferátu vycházelo. Bohužel tam byla cedulka zavřeno až do odvolání. Nezbývalo nic jiného než popjet autem o několik údolí dál a zkusit ferátu Johnsbach.

Byla u ní taky cedule zákaz vstupu, ale všechno vypadalo v pohodě, tak jsme lezli. Byla to pěkná krátká ferátka, asi na půl hodiny.Při sestupu lesní cestou jsme zjistili, že feráta byla zavřená proto, že sestupovou cestu strhnul potok. Naštěstí inkriminované místo bylo schůdné.

Poté jsme se autem přesunuli ještě o kousek dále na západ k městečku Grobming, kde jsme našli velmi příjemný kemp Purchendorf s krásným výhledem na okolní hory.

Lamí počin – nechali jsme si ujet poslední autobus na zipline, takže jsme propásli svůj let. Naštěstí s tím nebyl problém a let na přehodili na další den.

---

2. den (15. 8.) - Silberklamm

Po pohodovém ránu následoval krátký přesun do soutěsky Silberklamm na feráty. Je dobré pamatovat na to, že 15.8. je v Rakousku svátek, protože všude bylo plno lidí a skoro nabylo kde zaparkovat.

První feráta (Hias) byla příjemná, ani nám nepřišla jako obtížnost D. Jelikož jsme ji zvládli rychel, rozhodli jsme se jít i na druhou (Siega), která byla příjemně sportovní. Pak jsme zkusili štěstí na zipline podruhé. Všude spousta lidí, dlouhé čekání, ale nakonec se podařilo a mohli jsme se proletět.

---

3. den (16. 8.) - Schladminger Hohenweg 1. část

Ráno jsme vyrazili na přechod Hochwurzen – Ignaz Matis hütte. Auto jsme nechali pod lanovkou na Hochwurzen a vyjeli nahoru se snídaní v ruce – kornspitz a brie, mňam.

V 9:10 jsme vyšli od lanovky chladným ránem. Cesta se vlnila nahoru dolů – šli jsme v podstatě pořád po hřebeni. Vyšli jsme na několik vrcholků s parádními výhledy. Všude bylo plno borůvek, takže náš postup byl značně zpomalen. Na jednom z vrcholků jsme nádohou našli nějakou keš – byl tam podezřelý kámen, tak jsme ho zvednuli a byla tam keš (na mapě keší není, takže ani nevíme, kterou jsme vlastně odlovili). Pokračovali jsme dál po hřebeni. Slunce nás spalovalo, tak jsme si zchladili nohy v jednom z ledovcových jezer. Stále jsme neviděli chatu, tak jsme šli a šli.

K chatě jsme došli krátce před pátou. Večeře byla moc dobrá. Lager miniaturní, není tu moc místa, a všude spousta lidí.

---

4. den (17. 8.) - Schladminger Hohenweg 2. část

Ráno jsme se vzbudili v obležení – všechna místa v postelích byla zabraná. Sbalili jsme se na snídani. Během hodiny se celá chata vyprázdnila. Koukli jsme na vyvěšený jízdní řád autobusu do údolí.

Vyrazili jsme kolem deváté směr Kainprechthütte přes sedlo. Ze sedla, do kterého jsme vylezli relativně rychle, byl parádní výhled. Výstup nás ale docela zmohl, představa dalšího výstupu k původně plánované chatě byla dost nereálná. Sešli jsme k chatě a u potoka si dali pauzu. Cedule hlásila jeste dvě hodiny k zastávce busu. Bylo 14.00 a vyrazili jsme. V 15.20 se nečekaně pred námi objevilo parkoviště, tak jsme zkusili stopa. Hned první auto nám zastavilo a svezlo nás dolů do údolí. Tam jsme jen pět minut počkali na bus přímo k autu. Nečekaně jsme museli ještě přestoupit na shuttlebus, ale zvládli jsme to.

V kempu startoval závod veteránů, takže bylo živo. Večer bylo krásně teplo.

Další den ráno, po posnídání výborné vánočky s marmeládou jsme se sbalili a vyrazili na zasloužený den odpočinku k jezeru Grundlsee. Koupačka byla parádní, proflákali jsme celý den čtením a plaváním a potom vyrazili směr Brno.