O nás

Posledních deset minut do odjezdu. Kontrolujeme, zda máme sbalenou svačinu na cestu, abychom nedopadli jako minule, když jsme svačinu zapomněli v lednici. 

Máme všechno, takže nasedáme do auta a vyrážíme směrem na jih k horským štítům Rakouských Alp, Dolomit, či Alp Julských. Už se nemůžeme dočkat až se ráno nadechneme mrazivého vzduchu, spatříme paprsky východu slunce nebo se necháme okouzlit výhledy ze skal.

Co to jsou feráty jsem netušila až do té doby, než jsem navlečená do úvazku a helmy stanula u prvního ocelového lana na skále. V Česku ferátu člověk nepotká, Slovenské řetězy v Roháčích jsou jen náznakem.

Majkl byl na ferátách už zkušený a doufal, že mě jejich kouzlo také uhrane. Nebylo to těžké si zamilovat žebříky, lana, skalní okna a visuté mosty. Strach z výšek se u mě nedostavil a tak jsme z prvních seznamovacích ferát v Hohe Wandu postupně přecházeli na vyšší obtížnosti a také na lahůdky s mnoha lanovými mosty, chůzí po laně nebo skokem přes soutěsku. Obzvláště adrenalinové jsou přejezdy na kladce přes údolí – tzv. „zip lines.“

Mrazivý vzduch dolomitských vrcholů i jiných alpských štítů si žádá náročný začátek výstupu, aby se člověk trochu zahřál. Sluncem zalité vrcholy a neopakovatelné výhledy jsou odměnou za odřené ruce a natažené svaly. Někdy se odměna také skrývá v malých pokladech – v ulovených keškách, které jsou takovým bonusem na našich výletech. Panoramatické fotky a ten pocit pokory z majestátných hor jsou tím, co nám i po návratu zůstává vryto hluboko do paměti a je nám vzpomínkou a zdrojem energie pro každodenní rutinu v práci. Krása zachycená na fotkách je však jen zlomkem toho, co člověk může všemi smysly vnímat po dosažení vytyčeného vrcholu hory. Klid, sebevědomí či touha vidět další výhledy a cesty k nim vedoucí, jsou tím, co nás na horách láká. Berte tento web/blog jako pozvánku k nezapomenutelným výletům, které jsme měli možnost zažít. Věříme, že vás zláká a nebude sloužit jen nám jako cestovatelský deník.