Mürztal - červenec 2011

• 1. den - Hohe Wand (3. 7.)
• 2. den - Semmering Bahnwanderweg (4. 7.)
• 3. den - Bärenschützklamm (5. 7.)
• 4. den - Hochlantsh (6. 7.)
• 5. den - Romantishe Brundleweg (7. 7.)
• 6. den - Türkensturz (8. 7.)

---

1. den (3. 7.) - Hohe Wand

Původní plán byl jet na týden do Dolomitů, ale nejistá předpověď počasí nás donutila změnit plány a tak jsme zamřili do bližšího Rakouska.
Po dlouhém váhání jsme vyjeli z Brna až kolem desáté. Na Hohe Wandu jsme byli v jednu. Vyrazili jsme nahoru na ferátku – byla to krátká stěna akorát na rozcvičení. Nahoře nás čekala první keška. Pokračovali jsme na další krátkou ferátu, kterou jsme dlouho hledali, a navíc byla hodně špatná. Nahoře jsme si . zpravili chuť další keškou. Cestou zpět jsme fotili pole ječmenu vlnící se ve větru. Pak jsme pokračovali do prvního vyhlídnutého kempu v Langenwangu – malý útulný kemp za 18€ (2 osoby + stan + auto) – má plusové body za vytápěnou sprchu (venku byla totiž docela zima).

---

2. den (4. 7.) - Semmering Bahnwanderweg

Ráno jsme spěchali do Payerbachu, abychom stihli vlak na Semmering v 8:30, takže jsme ani pořádně nesnídali, až ve vlaku. Po stoupajících kolejích jsme přes spousty viaduktů vyjeli až na Semmering, kde lehce mrholilo.
V 9 hodin jsme ze Semmeringu vyrazili na 21 km dlouhou sérii 30 keší. Keše jsme lovili celkem snadno, celá trasa vedla zvlněným terénem se spoustou parádnch výhledů na památku UNESCO – železnici na Semmering. Cesta trvala dlouho, celkem skoro 9 hodin. Posledních 6 km z Klammu už bylo docela vyčerpávajících. Po zastávce v cukrárně a kešce u lokálky jsme udělali dobrý skutek a odvezli zabloudivšího slováka pro auto na Semmering. Kešku u nádraží v Langenwangu jsme nenašli ani napodruhé.

---

3. den (5. 7.) - Bärenschützklamm

Po ránu pršelo tak silně, že jsme se ani nemohli v klidu nasnídat. Vyjeli jsme směrem na Graz, a po chvíli jsme konečně spatřili roztrhanou oblohu. To nás zlákalo ke zdolání Bärenschützklamm – soutěsky se spoustou žebříků. Po 10. hodině jsme konečně před parkovištěm, a hlavně bez deště, posnídali a v 11 vyrazili nahoru.
Déšť na sebe nenechal dlouho čekat, takže jsme museli obléct pláštěnky. Soutěska byla pěkná, díky špatnému počasí jsme tam byli sami. Zdolali jsme celkem 163 žebříků. Déšť stále neustával, a sestup byl navíc velice zdlouhavý. V kempu Pichler v Oberaichu (22€) jsme všechno usušili a večer si dali dobré vínečko. Fikanou kešku u zastávky jsme odlovili při večerní procházce.

---

4. den (6. 7.) - Hochlantsh

Ráno nás probudila skoro jasná obloha. Po komfortní snídani v křesílkách se stolečkem jsme namísto kešek vyrazili na ferátu TVN.
Výstup vedl asi hodinu stinným chladným lesem. Pak následovala pěkná feráta, kterou jsme lezli s minimálním dotykem lana. Když jsme si na konci feráty chtěli dát oběd, přiřítili se k nám dva kamzíci a hypnotizovali nás tak dlouho, dokud nás nepřinutili odejít dál. Docela unavení jsme došli na vrchol s křížem, vyfotili si parádní rozhledy a pokračovali zpět k autu. Po cestě dolů jsme se ještě stavili na Radlera v hospůdce s luxusním výhledem z panoramatické terasy.
Pro přespání jsme se rozhodli zkusit kemp Seebach u Aflenz-Landu (18€), což byla výborná volba – lidí málo, prostoru spousta, zatím nejrovnější místo pro stan a jako bonus zastřešené posezení.

---

5. den (7. 7.) - Romantishe Brundleweg

Ráno nás ze stanu vyhnalo sluníčko a vedro, ale byli jsme parádně vyspaní, protože v kempu byl klid a žádné nerovnosti. V plánu byla odpočinková tůra pojmenovaná Romantishe Brundleweg, na které nás čekala série 15 keší. Na cestu nám svítilo Slunce, trasa byla v pohode, povedlo se nám odlovit všechny keše. Pak jsme sjeli zpět do kempu a vykoupali se v místním studeném jezírku. Po večeři přišly ukrutné bouřky i s kroupami. Naštěstí po přechodu fronty přestalo pršet, takže noc už byla klidná.

---

6. den (8. 7.) - Türkensturz

Ráno se všude válela mlha, ale než jsme sbalili stan a zaplatili, vysvitlo zase sluníčko. Proto jsme se rozhodli po cestě do ČR vylézt si krátkou ale těžší ferátu na Türkensturz.
Nástup na ferátu nebyl od parkoviště moc daleko, což se nám vždycky líbí. Zrak nám ale potom vytřela důchodkyně, která nás předběhla do kopce těsně před nástupem a když my jsme byli v půlce feráty už se vracela zpět dolů. Feráta byla dobrá, ale kešku nahoře jsme nenašli. Po obědě jsme se ještě přesunuli na kratší sérii keši Johannesbachklamm. Kešky byli vychytané, našli jsme všechny. Pak jsme si dali zaslouženou zmrzku a vyrazili směr ČR. Na cestě nás jen zdržela ukrutná zácpa u Poysdorfu.