Julské Alpy - srpen 2011

• 1. den - Skočjan (6. 8.)
• 2. den - Chorvatsko (7. 8.)
• 3. den - Pleša (8. 8.)
• 4. den - Bohinj (9. 8.)
• 5. den - Malá a Velká Mojstrovka (10. 8.)
• 6. den - Prisojnik (11. 8.)
• 7. den - Vodopády na potoce Martuljek (12. 8.)
• 8. den - Kola (13. 8.)
• 9. den - Kanin (14. 8.)
• 10. den - Soška Pot (15. 8.)
• 11. den - Via Italiana (16. 8.)
• 12. den - Cima del Cacciatore (17. 8.)
• 13. den - Lärchenturm (18. 8.)
• 14. den - Wörthersee (19. 8.)

---

1. den (6. 8.) - Skočjan

V 10 hodin jsme vyrazili z Lublaně směrem na Skočjanskou jeskyni. Koupili jsme si lístek na velký okruh. Paní průvodkyně si nás hlasitě zavolala přesně v pravé poledne. Jeskyně byly úchvatné, obrovské dómy, různé druhy krápníků různých velikostí. Sbírali jsme indície na kešku a představovali si jaké to je, když je jeskyně zatopena. Pak se pod námi otevřel obrovský podzemní kaňon a v něm řeka Reka. Na výšku měl přes sto metrů. Druhý okruh už tak zajímavý nebyl, vedl okolo vodopádů a kaňonem řeky.

Pak jsme pokračovali do Lipice na koníky. Podívali jsme se do stájí a do nového muzea. Po cestě pryč jsme potkali stádo v ohradě.

Pak začala anabáze hledání kempu. První ve Slovinsku byl úplně plný, další byl příšerný. Tak jsme zakotvili v Chorvatsku v Umagu, který byl taky příšerný a drahý. Pláž připomíná Disneyland.

---

2. den (7. 8.) - Chorvatsko

Po pár doušcích Rumu se nám spalo se špunty docela dobře. Po snídani jsme vyrazili na pláž, která nebyla nic moc a v moři navíc plavala tráva. Co na tom ti lidi mají, spát v drahém přeplněném kempu, koupat se na přeplněné pláži, to je „luxus“. V poledne jsme opustili kemp a vydali se kousek na sever hledat první keš v Chorvatsku. Tu jsme našli u majáku kousek od dalšího drahého kempu. Byla tam i dobrá pláž, tak jsme zůstali. Tato zkušenost s Chorvatskem v srpnu stačila, otočili jsme zpět do Slovinska.

Jelikož ve Slovinsku bylo pořád špatné počasí na cestu do hor, zůstali jsme zatím na jihu Slovinska. Našli jsme pěkný kemp Pivka jama – kousek od Postojne – kde je i bazén, takže jsme se i vykoupali.

---

3. den (8. 8.) - Pleša

Ráno trochu sprchlo, tak se nám nechtělo moc vstávat. Ale vyrazili jsme na 9. hodinu do místních jeskyní Pivka jama a Crna jama. Byl s námi dobrý průvodce, a nechal nás dokonce fotit. Na všechny mluvil anglicky (..from Czech, ok english, from Germany, ok english, from France, ok english Kéž by to takto bylo všude). Tunely, kterými jsme šli, byly vybudovány Italy k napadení tehdejší Jugoslávie. V Černé jeskyni byla kosa jak v lednici. Takže když jame vylezli ven, zamlžily se nám brýle.

Po malém nákupu v Postojné jsme jeli vylézt na kopeček Nanos podle mapy od pana recepčního. 650 výškových metrů, celkem 3,5 hodiny. Nahoře byly mraky a prázdná chata. Pak jsme jeli na náměstí do Postojné, kde jsme si dali zmrzlinku. Pak jsme ještě jeli kouknout na Predjamský grad. Vstup byl za 9€, tak jsme jen koukli zvenku a jeli do kempu k bazénku.

---

4. den (9. 8.) - Bohinj

Potkala nás skvělá noční story. Lezlo po nás pár mravenců, kteří nás v noci vzbudili. Po inspekci s baterkou jsme zjistili, že máme ve stanu mraveniště. Tak jsme ve dvě ráno vytřepali spacáky a šli spát do auta. Aby toho nebylo málo, ráno se pěkně rozpršelo.

Po snídani v autě jsme vytřepali všechny zbylé mravence, sbalili mokrý stan a jelikož předpověď slibovala světlé zítřky, vyrazili jsme konečně do hor. Stavili jsme se v Bledu, odlovili dvě keše u hradu a pokračovali k Bohinjskému jezeru. Tam jsme vyrazili na okružní výlet kolem celého jezera – 12km, 3 hodiny, 2 kesky. Jezero bylo nádherně průzračné. Blízký vodopád necháme na příště.

Na večer jsme přejeli do kempu Kamne v Dovje. Předpověd je slibná, zatím však stále prší.

---

5. den (10. 8.) - Malá a Velká Mojstrovka

Ráno byla jasná obloha, ale stan úplně mokrý a strašná kosa, 8 stupňů. Po rychlé snídani jsme sbalili stan a vyrazili na sedlo Vršič. Tam jsme zaparkovali auto a po 9. hodině jsme už vyrazili pěšky na Mojstrovku. Za tři hodiny jsme byli nahore – feráta byla v pohodě. Pak jsme ještě vyběhli na Velkou Mojstrovku. Cestou dolu jsme seběhli parádni suťovisko, ale pak jsme trefili špatnou cestu a na chvíli se zasekli v kleči. Ulovili jsme dvě kešky.

Po cestě ještě další keše u ruské kaple, u jezera a v Kranjské Goře. Pak následovalo kafíčko a nákup. Eko kemp u Gory příjemně překvapil, málo lidí, hodně místa a vše je nové.

---

6. den (11. 8.) - Prisojnik

Vstali jsme opět brzo ráno, bylo jasno a zima – 8 stupňů. 8:45 jsme už vyráželi z parkoviště pod Vršičem směr Prisojnik. Za chvíli jsme byli na ferátě. Feráta nebyla technicky moc náročná, ale hodně dlouhá. Náročné bylo stoupat k oknu ve štěrku a sněhu. U okna jsme si užívali výhledy a rozhodli se pokračovat na vrchol. Museli jsme ještě přejít dva předvrcholy než jsme se konečně po 5 hodinách a 45 minutách stoupání ocitli na vrcholu Prisojniku. Motivací tam dojít byl osmiletý kluk před námi, který vyšel stejnou cestou a ferátou jako my. Byli jsme úplně nadšeni z výhledů. Na vrcholu jsme našli keš pořadové číslo 1000. Pak nás čekal zdlouhavý náročný sestup příkrou skálou se zbytky sněhu.

K autu jsme došli v 18:30. A pak už zasloužená zmrzlina a vínko v kempu 

---

7. den (12. 8.) - Vodopády na potoce Martuljek

Ráno jsme se váleli do devíti ve stanu. Bylo opět krásné ráno a příjemná teplota. Na vodopády Martuljek – odpočinkovou tůru – jsme vyráželi až po 11. Cesta nahoru ubíhala pomalu, ale vedla příjemně chladným lesem. U prvního vodopádu jsme našli kešku a vzpomínali na Norsko, kde bychom u takového malého vodopádu ani nezastavili. Cesta k druhému byla snad ještě zdlouhavější. Po prohlédnutí jsme odlovili další keš a seběhli z kopce dolů, to nám šlo dobře.

Pak jsme se přesunuli k jezeru, kde jsme se váleli a četli si. A pak jeli do města na nákup a nabít mobily, jelikož v Eko kempu není elektřina. To se podařilo, takže jsme mohli vesele smskovat. Kafíčko a zmrzka byly opět super. Pak rychle do kempu, sprcha a zkouška s rozděláváním ohně bez novin. Podařilo se, tak jsme si ugrilovali klobásky. Byly výborné, a vyhlazené pivo taky.

---

8. den (13. 8.) - Kola

Pro dnešní den byl v plánu výlet na půjčených kolech. Nechtělo se nám vstávat, takže jsme kola nakonec půjčili až v 10. Projeli jsme se k hranicím s Itálií a do Planice. Pak kousek kolem řeky Pišnice a směrem na Gozd Martuljek. Tam nám zahrozil déšť, tak jsme to otočili. Po zmrzlině v Goře jsme se vydali na přejezd do Bovce. Našli jsme kešku uprostřed tmavého starého tunelu pod Vršičem a další u památniku spisovatele J. Kugy.

Pak jsme začali hledat kemp, byla to katastrofa. Všude mraky lidí a žádné slušné místo. Nakonec jsme se vrátili do Soče, kemp Jelenčič, kde jsme si našli svůj koutek. Měsíc večer krásně osvětloval hory nad kempem.

---

9. den (14. 8.) - Kanin

Ráno jsme se přinutili vstát brzo, protože jsme spěchali na lanovku na Kanin. U lanovky jsme byli už kolem 8:20 a už dokonce jela. Vyjeli jsme na horní stanici a vydali se směr Kanin. Trochu nás bolely nohy hned od začátku, takže se šlo pomalu. I přesto jsme se doplazili relativně pohodovou cestou na vrchol už před polednem. Úvazky jsme táhli zbytečně, místy byla sice cesta zajištěná, ale nebylo potřeba se jistit. Výhledy z vrcholu byly parádní. Krajina připomínala norské ledovcové fjordy. Cestou zpět jsme odbočili na chatu a dali si výborný Radler.

U dolní stanice lanovky Jana domluvila rafty, odjezd hned, a tak jsme vyrazili se třemi Italy na Soču. První část vody byla lehká, druhá trochu svižnější. Průvodce nás nechal narážet na skály, skočit si do vody a plavat a nakonec dojet posledních pár metrů přímo ve vodě. Taloši se celkem flákali, ale měli kameru, takže záznam se dá shlédnout tady:1. část 2. čast 3. část. V kempu večer chvíli netekla voda, ale byl příjemný teplý večer.

---

10. den (15. 8.) - Soška Pot

Ráno se nám zase nechtělo vstávat. Sice bylo jasno, ale brzy se zatáhlo. Bus do Trenty měl jet 9:53, ale vyrazili jsme dřív, že zkusíme stopa. Zastavilo nám asi tak 15. auto, zrovna když začínalo pršet. Byli to milí Slovinci, kteří nás zavezli až ke Koče pri izviru Soče. Vyrazili jsme k prameni Soče, kde byla brutální fronta kvůli busu plnému Čechů. Pramen byl průzračný. Pak jsme se vydali na Soška pot – cesta kolem řeky Soče po proudu dolů. Bylo nám vedro, místy nás zkropil lehký deštík. Ulovili jsme tři kešky. Když se strhla pořádná průtrž mračen, našli jsme úkryt pod mostem. Pak jsme pokračovali, ale cesta byla zdlouhavá a plná deště.

Přišli jsme do kempu, který byl najednou úplně prázdný. Po sprše v kempu jsme vyrazili do Bovce na nákup a vybrat z bankomatu. Bylo to nějaké divné, nikde nikdo a obchod zavřený. V infocentru nám řekli, že je státní svátek. V bankomatech nebyly žádné Eura, takže jsme ani nic nevybrali. Takže jsme do Bovce jeli úplně zbytečně (měli jsme se zeptat na recepci). Po večeři jsme si zašli koupit výborný ovčí sýr a pak jsme si s vínkem sedli k ohni a do houpacích sítí.

---

11. den (16. 8.) - Via Italiana

Ráno jsme vstávali brzy, obloha byla krásně jasná. Vyjeli jsme na Mangrtské sedlo po nové silnici za 5€. Výhled do údolí pokrytého mráčky byl úchvatný. Po krátkem výstupu jsme začali sestupovat k ferátě Via Italiana. Potkali jsme mrtvou ovci a prohlédli si parádní bivak u cesty. Feráta byla hodně strmá a vzdušná, takže se nám moc líbila. A potkali jsme na ni jen tři Němce, jinak ani noha. Na konci feráty v sedle jsme se rozhodli, že nahoru na Mangrt už nepolezeme, stejně byl v mracích.

Tak jsme vyrazili do Kranjské Gory a po cestě odlovili keš v pevnosti. Následoval rychlý nákup v Goře a zpět do známého kempu, který byl pořád pěkně prázdný. Dumali jsme nad dvoudenním výletem s přespáním v bivaku, ale nakonec jsme to vzdali. Noc byla krásně jasná, teplá a plná hvězd.

---

12. den (17. 8.) - Cima del Cacciatore

Ráno se nám opět nechtělo moc vstávat, ale bylo pěkné počasí. Tak jsme vyrazili do Campomora k lanovce na Monte Lussari. Koupili jsme si zpáteční lístek za 14€. Kolem se rojilo spousta důchodců a rodin s dětmi, tak jsme o ferátě, jak tvrdil průvodce, dost pochybovali. Z feráty se vyklubal zajištěný asi 50-ti metrový úsek obtížnosti A. Na vrcholu nás otravovali létající mravenci, tak jsme si ani nemohli v klidu dát oběd. Dolů jsme sfrčeli suťoviskem a u pomníku ulovili další kešku.

A pak už hurá k jezeru v Goře. Bylo strašně studené, ale vlezli jsme tam. Pak jsme objevili nejlepší zmrzlinu v Goře – slaščičarna Kala.

---

13. den (18. 8.) - Lärchenturm

Ráno jsme se rozloučili s Eko kempem a se Slovinskem. Vlastně jsme si ani nekoupili žádné místní pochutiny. Přejeli jsme do Rakouska a vyškrábali se autem až na Koshutahaus, mýto 3,5€.

V 10:30 jsme vyráželi od auta vzhůru. Slunko pražilo, ale nám se šlapalo dobře. Po hodině jsme nastoupili na ferátu. Místy byly lehce obtížnější úseky, ale pořádně nám dal zabrat až poslední úsek před vrcholem obtížnosti D. Z vrcholu jsme viděli až na Triglav. Následoval hnusný sestup nejdříve skoro kolmou ferátou do malého sedla, sprostá slova jen padala. Pak jsme se rozhodovali zda sestoupit kratší příkrou šachtou nebo to obejít dlouhou hřebenovkou. Zvítězila kratší varianta, ta byla ale vykoupena strachem z padajících kamenů a velmi pomalým sestupem. Zvládli jsme to, ale bylo to na hranici bezpečné trasy. Doufali jsme, ze nikdo nepůjde za námi.

Pak jsme sjeli dolů do kempu, zaplavali si v bazénu a dali si zaslouženou večeři. Pozorování noční oblohy jsme si zpříjemnili výborným vínem a sýrem. Na další den je tady naplánovaná svatba, tak radši pojedeme pryč.

---

14. den (19. 8.) - Wörthersee

Ráno jsme se rozhodli, že se pojedeme koupat k jezeru Wörthersee a k večeru už pojedeme do Brna. Našli jsme místečko na koupání v průzračné vodě, která měla velice příjemnou teplotu 24°. Tam jsme se váleli, četli a koupali dokud nás nevyhnala bouřková mračna. Stihli jsme dojít k autu než se spustilo totální peklo. Vzduchem lětaly větve, kroupy, proudy vody. Cesta domů trvala asi 6 hodin kvůli kolonám.